Železný Chlíst 2016

Jak už jsem psala, můj důvod začat běhat byl Karlštejn. Mezitím v euforii jsem se nechala přemluvit k dalším akcím. Ale sobotní akce byla výrazně jiná.

Kamarád dlouhodobě připravuje závod - triatlon. V Robertových očích vidím touhu alespoň jednou vyzkoušet tuto disciplínu. Takže naše rodina se nechá zlákat na štafetu. Rozdělení týmu: Robert bude plavat, syn si vezme na starost kolo a já poběžím. Mimo to se Robert zúčastní nejen štafety, ale projde celým triatlonem ve všech disciplínách.

Prý je to zábavný, rodinný triatlon, zúčastňují se celé rodiny. V první chvíli uvažujeme, že zlákáme naši sportovně založenou babi. Ta má ale dostatek prozíravosti, nenechá se ani přemlouvat a rázně odmítne. Je nám to líto, má natrénováno z naší rodiny nejvíce.

Jednu červencovou sobotu naložíme 2 kola, rodinu a vyrážíme směr Kutná Hora. Už na parkovišti se cítíme nepatřičně.

Začíná se plaváním, 600 metrů v rybníku Vidlák. "A Vy, opravdu, poplavate v tomhle?" ptá se slečna pořadatelka. Za chvíli přijde jiná se stejným dotazem. Okolí je zneklidněno absencí neoprenu.

V té době čeká syn se svým kolem v cyklistickém depu. I on odpovídá na otázku: "Ty jsi jako doprovod?" ptá se soupeř. "Ne, já taky závodím." "A vážně na tomhle?!"

Aniž bychom tušili, dostali jsem se na level, na který nemáme. Nemáme vybavení a vlastně ani nemáme důvod, proč takové vybavení vlastnit.

Já zatím čekám v běžeckém depu na svou předávku. Příjezd syna uhlídám, předáme si startovní čísla a já se rozbíhám. Konečně disciplína, u které nerozhoduje množství investovaných peněz, ale čistě jen trénink. Běh si užívám. Je to jen 6,5 km. 2 kola lesními pešinami kolem hrádku Sion. Převážně se běží z kopce, V polovině trati mě mile překvapí občerstvovačka. No, jo, já jsem na to občerstvení, tak zastavím, odpočinu si, neřeším soupeře... Prohodím pár slov s pořadateli. Cestou se mile usmívám na povzbuzující diváky, když stihnu, tak i zamávám.

Přesto posledních 500 metrů do cíle je pro mě krizových. Na pomoc mi přijde synovo povzbuzování na závěrečném úseku. Snažím se tedy v jeho očích vylepšit čas. Do cíle vběhnu s časem 38 minut.

"Vemte si vodu, vezměte si ionťák. A melouny, dejte si." povzbuzuje mě paní organizátorka v cíli. "To vypadám tak hrozně?" snažím se žertovat.

Robert doběhne 8 minut po mně. Je dobrej. zvládnul celý triatlon. I přes absenci "oblečku" do vody měl nadprůměrný čas v plavání, výborný čas na běhu. Nejhorší byla cyklistická část. No, ono se nedá konkurovat cyklistickým sportovním kolům.

Snad už bude doma klid:)