Jarní prázdniny na dohled

Přiblížili se jarní prázdniny a s nimi i jisté příjemné události. Robert má čas od času možnost home office, tak dnes odpoledne (pátek 19.2.) toho využíváme. Zajedeme autem do Hloubětína a jdeme na to...

Cyklostezka Hloubětín – Černý Most je liduprázdná a já začínám svůj delší běh pod Robertovým dohledem. Šetřím se,  mám toho dnes hodně před sebou. Po úvodním kilometru zapínám GPS, co kdybych měla v okolí nějaké geocachingové resty. Koukám, nejbližší je za 2,5 km. Musím nenápadně zkorigovat trasu, opustit včas cyklostezku, vydat se uličkami, křovím a navést nás ke kešce.

Najdu a odlovím první, pak zamířím své kroky dalších pár set metrů ke druhé. Tu mi najde Robert. Počkat, za pár stovek metrů mám další... Když už jsem doběhla sem, popoběhnu i dál. Zrada, keška čeká 10 metrů vpravo, železniční val, terén neprostupný. Vždyť cca 400 m zpět byl železniční podchod. Takže běžíme zpět k podchodu, proběhneme, bahnitý výběh vzhůru, přeskakujeme psí hromádky a ocitneme se na polní cestě poseté použitými toaleťáky. To je humus, ale co bych pro kešku neudělala. Zanedlouho ji mám! A zpátky!

Adrenalin opadl, chtělo by to vzpruhu. Po cca kilometru se zastavíme na jedno pivo, posedíme, odpočinu si. Je mi dobře a nechce se mi vstávat.

Za 2 hodiny jsem uběhla 12 km! K tomu jsem zvládla zalogovat 3 kešky a vypít pivo. "Hani, jsi skvělá!" pochválím sama sebe.

Začínáme...

31.12. 2015 mi skončila smlouva na dobu určitou. Takže mě čeká hledání nových pracovních příležitostí. Začínám psát svůj blog na téma Salesforce. Publikuji, rozšiřuji svou síť na LinkedIn, vnucuji se, dávám upozornění na své nové příspěvky. Chodím na schůzky, školení, pohovory. Chci pracovat v oblasti Salesforce. „Salesforce administrátory nepotřebujeme, máme zájem o developery, “ tvrdí jedni.  „Máme zájem o kohokoli se Salesforce certifikací,“ říkají další. „Vychováme si své talenty... .“ „Pro nás certifikace není důležitá, rádi bychom konzultanta,“ ozývá se z další strany. „Líbí se mi Vaše nadšení pro Salesforce, budu Vám doporučovat naším partnerům.“ To byla nejpřínosnější pozitivní reakce. „Líbí se mi Váš rozsah vědomostí,“ i to byla velmi příjemná schůzka. „Potřeboval bych člověka, jako Vy, můžete příjít na schůzku?“ Věnuji zákazníkovi 3,5 hodiny během schůzky, vysvětluji, konzultuji, nabízím. Následuje záplava emailů s požadavky klienta na úpravu UI, moje nabídky – s rozpracováním úkolu do kroků, odhad časové náročnosti a finanční rámec spolupráce. Výsledek nedopadne, klient si naimportuje data do systému sám. „No jo, ale já nemám kontakty spojené s Accounty?!!“  „No, to pak máte blbý,“ pomyslím si a nejsem ani moc škodolibá.

Jsem doma, pracuji doma a tvořím domácí atmosféru. Přispívám rodinnou pohodou, plnou ledničkou, teplou večeří. Pravda, pro někoho je teplá večeře jediné teplé jídlo za den. Když nepočítám čaj a 2-3 hrnky se silnou kávou.

„Tak, když mě nikdo nechce, nebudu smutnit, ale budu si to užívat. Začnu běhat!“ rozhodnu se.

V lednu 2016 začínám. Sraz bývá kolem 18-ti hodin na manželově běžecké trase z metra B – až domů. Má to cca 10 km, záleží, kudy se zatoulá. Místo setkání je na křižovatce cest, cca 2 km od domova. V zimních měsících je tma, ale letošní zimní počasí je nám příznivě nakloněno. Během ledna běhávám obden 4 km. No, že by mě to bavilo, se tak nedá říct. Ale to, jak je zbytek rodiny spokojený s mým běháním, je povzbudivé. Manžel je rád, že spolu trávíme více času. A kluci jsou rádi, že rodiče vyběhnou častěji z domu. „Kluci, kluci, zvykejte si. Domácnost zanedlouho přejde pod váš patronát,“ myslím si s úsměvem.